JAK JSME DO TOHO SPADLI....

Všechno to začalo velmi nevinně. Chtěla jsem jen překvapit manžela dárkem k narozeninám. Jeho snem je mít pantera, což je nad mé možnosti, ale opatřit mini-pantera v podobě britského kocoura, to už se splnit dalo.

Zbývalo jen věci zorganizovat. Kocourek musel být mramorovaný, nejlépe k odběru koncem břerna a pokud možno poblíž našeho bydliště.

Po spoustě telefonátů a mailů jsem si nakonec odvezla plyšáčka z chovatelské stanice AVE FELIS z Havířova.

Přísloví-"nikdy neříkej nikdy"-se u nás potvrdilo beze zbytku. Přes počáteční skálopevné  přesvědčení, že kocourka si necháme jen jako mazlíka, (žádné výstavy apod.), jsme už po dvou měsících byli členy ZO Ostrava a účastnili se naší první výstavy.

Prďolka (tak si ho manžel pojmenoval) dostal známku EX1 a nominaci do BIS. To nás pochopitelně nadchlo a začali jsme tomu nenápadně propadat.

Co dodat? Kocourka jsme manželovi nadělili 12.2.2008. Do konce roku byl CHAMPION, máme zaregistrovanou chovnou stanici a já už mám vyhlídnuté koťátko-kočičku, jako nevěstu pro Prďolku. Nadělím si ji letos k narozeninám a už teď si představuju, jak se nám bude po domku prohánět banda plyšových mramoráčků.